Sebelásku máme v sobě od narození nebo se ji učíme během života. Základem pro ni je rodina. Bereme si velký příklad z rodičů. Vztah rodič - dítě má velký vliv na naši sebelásku do budoucnosti. Když rodiče špatně vychovávají své děti a jsou v rodině hádky, nenávist, zloba nebo šikana a násilí, dítě si není schopno sebelásku z takové rodiny...
Někdy mám pocit, že stejně jako se objevují vinné mušky, tak stejně se objevuje i podzimní depka. Prostě přijde a je docela těžké ji odehnat.
Letní období, kdy venku teploty přesahují třicítku a v poslední době i čtyřicítku, patří plavkám, minisukním, šortkám, kraťasům, ale i lehkým, téměř průsvitným svrškům. Jak docílit toho, aby i krátké nohy vypadaly delší a hezčí? Mám pro vás pár jednoduchých nápadů.
Osoba, která trpí ztrátou sebevědomí, neumí vnímat reálně sama sebe, ráda se srovnává se svým okolím, nerespektuje své pocity a řídí se pouze tím, co chtějí po ni jiní. Trpí poruchou spánku, stresem, úzkostí, neumí zapadnout do kolektivu, bojí se svých nedostatků.
Není žádným tajemstvím, že pohyb prospívá tělu. Kdo chce udělat něco pro své zdraví, nebude sedět doma u televize, ale vyrazí ven a dobije si energií v přírodě, dodá potřebný kyslík mozku a stane se aktivním. Hlavně teď na jaře nás vše motivuje k pohybu a aktivitě.
Jelikož dokonalost existuje jen na obálkách módních časopisů, praktických rad kolem pleti není nikdy dost. Dnes se zaměříme na tvář.
Toto období, od března do května je nádherné, po sněhu skoro žádná památka, lidé jsou více šťastní, více se smějí. Konečně svítí sluníčko a příroda kolem nás se probouzí k životu. Vzduch voní čerstvou trávou a květinami.
Já třeba pracuji na sobě pořád. Snažím se měnit a být hodnější. I kvůli druhým, ale hlavně kvůli sobě. Krůček po krůčku. Jak jste na tom vy? Myslím, že změny k lepšímu nám jen prospívají, avšak nesmí být povrchní.
Já osobně si neumím svůj život bez přátel představit. Jsou tady se mnou a já cítím velkou vděčnost za to, že je mám. Jak se dívám kolem sebe, nejsem sama, komu na přátelství záleží, jelikož bez přátel se žije špatně. Souhlasíte se mnou?
Život je jako kniha, píšeme do ní denně své příběhy spojené s pocity a tvoříme tak realitu všedních dnů, které mnohdy nejsou vůbec všední. Jednou se dějí věci v rychlém sledu a jsou takové, že člověk rád večer oddechne a lehne si do postele. Někdy se nic neděje a myslíme si, že stojíme na místě a občas propadáme panice, že...
